3 znaky, že tvé podnikání narazilo na strop

V minulém díle podcastu jsme se bavili o multipotencialitě a jak to souvisí i s tím stropem, o kterém často slýcháme v podnikání. O jakém stropu vlastně mluvím? Může jít o strop příjmů, o strop počtu klientů, o strop nějakého vašeho dopadu.

Tedy dopadu, které vaše podnikání má. Reálně v životě to můžete pociťovat úplně v běžných situacích, kdy mně třeba tenkrát došlo, že když nemám hejtra, tak je to špatně. Já jsem začínala v době, kdy spiritualita byla hodně kontroverzní téma a o hejtry nebyla vůbec žádná nouze.

Jednoho dne jsem se, dá se říct, probudila a říkala si: „Tyjo, ale já už neměla velmi, velmi, velmi dlouho vůbec žádného hejtra. A to je divné.“ Pro mě to byl znak, že zůstávám neustále v nějaké bezpečné bublině.

Mám nějaký dopad na určitou komunitu a otázka je, jak se tedy dostat dál, jak tu bublinu prasknout, jak rozšířit zase svůj dopad. Samozřejmě chceme rozšiřovat dopad, jestliže to naše duše chce, ale duše chce expanzi, naše podnikání toho může být vyjádřením. Takže potřeba rozšiřovat dopad je zcela přirozená.

Pocit stagnace jako první signál

Prvním znakem, že jste na nějaký strop narazili, je právě ten pocit stagnace. To je právě to, co mě tenkrát potkalo, když jsem si říkala: „Hele, tady to je pořád stejné. Je to bezpečné, ale je to pořád stejné.“

Je to takový pocit, že se vlastně nic moc neděje. Ono už to nějak funguje a nic moc nového se neděje. Všechno už vlastně znáte. Z toho vyplývá ten druhý bod – pocit nudy.

„To už všechno znám, já už tady všechno umím.“ V tom poli, které mám teď obsazené, v té bublině, která je mnou obsazená, už vůbec nemám co objevovat. Já se vlastně nudím.

Nuda a potřeba vybít energii

A po tomto poznání se většinou objeví potřeba vybít energii. A tady, v tomto bodě, v tomto znaku, rozlišujeme právě ty podnikatele, kteří míří k úspěchu, a ty, kteří míří zase pod ten stejný strop. Protože představte si tu nudu, že jste v té bublině, kdy už něco znáte.

Iluze nových začátků

A my si to nemusíme představovat jako strop, ale jako okraj té bubliny. To je ta naše hranice, za kterou my chceme. A co ve skutečnosti hodně lidí v tomto bodě udělá, je právě to, že oni mají potřebu vybít si energii, což je normální, protože naše duše má touhu po expanzi, takže se chce učit něco nového, získat nějaké nové zkušenosti, něco objevit.

Právě když si nedáme ten prostor naslouchat té duši, tak se stane to, že sáhneme po nějaké první líbivé možnosti, která ale ve skutečnosti je velmi v naší bublině. Ono se to zdá nové, jenomže ono to má jen novou fasádu.

Ve skutečnosti opakujete ty stejné vzorce dokola. A v tomhle už je lepší si představit ten strop, a ne hranici bubliny, protože tou první větví podnikání jste došli do nějaké úrovně.

Kolotoč vzdělávání a návrat na začátek

Tam přišla nuda, tam přišla stagnace a jasně, kdyby v tom člověk byl hodně dlouho, tak může vyhořet. Tak se s tím člověk vyrovnal tak, že skočil po nějaké nové zálibě, po nějakém novém školení, po nějaké nové zkušenosti. Ale co se ve skutečnosti stalo, je to, že ho to jenom vrátilo v jeho zkušenosti zpět.

Má to jinou fasádu, může tam reálně dostat jiné informace, ale vlastně tou druhou cestou dojde zase jen k tomu stejnému stropu. Protože on si ve skutečnosti nedal čas k tomu, aby ten strop mohl prolomit. Rozumíte tomu? V tom je ten velký rozdíl.

On místo toho, aby se ukázalo, jak ten strop prolomit, se vlastně vrátil na začátek nějaké zkušenosti, kde většinou opravdu, co vídávám, že je to v pomáhajících profesích zejména. Uděláme si další certifikát, další kurz, skočíme do jiného – někdy ani ne oboru, ale po jiné technice, třeba jako rozšiřujeme svoji kompetenci.

Což, jako vzdělávat se ve svém oboru, samozřejmě není špatné, ale pojďme si říct, do jaké míry je to užitečné. Čemu je člověku dvacet certifikátů na dvacet různých terapií? A ve skutečnosti se ten člověk jen vrátil na začátek své zkušenosti a zase to zaplní.

Nekonečný koloběh pod stejným stropem

On zase zaplní tuhle bublinu a nejspíše ji zaplní rychleji, než se mu to povedlo poprvé. Protože poprvé to bylo úplně neznámé, přece jen ty zkušenosti už jsou. Takže ten pocit nudy a stagnace v tom druhém odvětví může přijít daleko rychleji.

A takhle můžete pokračovat do nekonečna – pořád budete na stejném stropu příjmů, pořád budete na stejném stropu klientů a dopadů. Prostě žádné vzrůšo. Žádná velká hra.

Když to takhle slyšíte, je to něco, co byste si vybrali dobrovolně? Samozřejmě, že ne. To, co nás nutí dělat to stejné pořád dokola, i když se to maskuje za něco jiného, je naše nevědomí.

My si to vědomě nevybíráme, protože kdybychom na to měli tenhle náhled, tak už to nejspíš neuděláme. Dobrá zpráva je, že to stačí prokouknout jenom jednou. A od té chvíle se ten příběh může odvíjet zcela jinak.

Prázdno jako prostor pro novou úroveň

Když se na podnikání podíváme jako na sebezkušenostní cestu, tak máme nějaký balík energie. A ten v momentě, kdy narazí na ten pomyslný strop, který je pro nás neviditelný, začne stagnovat. Začne tam být nuda, začne tam být prázdno.

Ale vaším úkolem není v tu chvíli vymýšlet, co okolo by se dalo dělat. Vaším úkolem je zjistit, jak se dostat skrz. Ono to jde i chytrými otázkami.

Neskákej po prvním impulzu

Když si člověk tenhle bod v podnikání vůbec uvědomí, a když nebudete vybíjet energii tím, že skočíte po dalším úžasném úplně stejném projektu a nedostanete se na úplně stejný level za chvilku, tak přijde čtvrtý znak, který se děje na této úrovni – a to je prázdno.

Kdy si řeknete: „Ne, já nebudu tady dělat nějakou unáhlenou akci jenom proto, že by mě to mohlo bavit. Já to nechám trochu působit a nebudu dělat nic.“

A tohle nebývá otázka dní, to klidně může být otázka týdnů či měsíců. A můžu vám garantovat, že když neskočíte po těch prvotních impulzech, tak se tam zrodí něco jiného.

Překalibrace na novou vibraci

Ono totiž to není o tom, že by se v prázdnu nedělalo nic. Ale většinou v tom prázdnu je to takové: „OK, tak já si půjdu spíše studovat to, jak prolomit ten strop.“

Ne že bych šla studovat jiný obor, ale podívám se na svůj mindset. „Já tady cítím nějaký strop, půjdu za mentorem, půjdu za koučem, podívám se na to s někým.“ Dříve než to odpískám a tu svoji energii začnu štěpit mezi další a další projekty.

A většinou, když to prázdno fakt respektujeme, tak z toho vzejde něco jiného. Protože v prázdnu se můžeme překalibrovat na jinou vibraci a v jiné vibraci vám budou chodit jiné nápady.

Dokud jste pod tím stropem, tak vám chodí nápady na určité vibraci. A to jsou nápady, které jsou vám známé, vibrace, ve které jedete dlouho.

To není nic cizího, neznámého. Vy jste jen vibrační shoda proto, aby vám ten nápad přišel. Proto můžete mít dvacet průměrných podnikání, ale nikdy jedno skvělé.

Pozorujte to u lidí – opravdu to tak mají. Ne třeba dvacet, to přeháním, ale tři průměrné projekty, nebo pět. Ale žádný z nich není opravdu skvělý. Je to díky štěpení energie a vibraci, na kterou jsou naladění.

Přijmout prázdno a vyrůst

Když dokážete dojít do fáze prázdna, můžete se stát vibrační shodou pro něco úplně jiného, co doteď nebylo ve vašich možnostech. A tam začíná to zajímavé. Tam se začínají dít velmi, velmi zajímavé věci.

A já s vámi v příštím díle budu sdílet inspiraci, jak právě prázdnem projít a jak se dostat na tu kýženou novou úroveň tak, aby podnikání opravdu rostlo a ne se pouze štěpilo.