Ve spirituální komunitě často používaná fráze „Asi to tak mělo být“ je velmi toxická. Nemá nic společného s projevem empatie, ale zato má mnoho společného s pocitem oběti člověka, který ji používá.
Přepis videa:
Já vás vítám u dnešního videa ze série Toxických frází. A ta toxická fráze naše dnešní je „asi to tak mělo být“.
Proč je toxická? No… (smích). Já vám na začátek řeknu osobní příklad, kdy ještě jsem tenkrát pracovala s klienty.
Měli jsme si zavolat po telefonu. A paní mi na sebe poslala telefonní číslo a já jsem si udělala nějakou přípravu, která tenkrát dosahovala hodiny času. Není to jen tak úplně o ničem. Měla jsem to tedy pro ni všechno připravené, o čem se budeme bavit.
Zavolala jsem jí a zjistila jsem, že mi prostě paní poslala špatné číslo. Tak jsem jí psala email. To byl jediný kontakt, který jsem na ni měla. A neodpovídala prostě. Pak už jsem musela jít řešit někoho dalšího, věnovat se něčemu jinému. Takže prostě to sezení neproběhlo.
Asi to tak mělo být a zbavení se zodpovědnosti
Paní se dostala k emailu až o den později a psala mi v emailu „asi to tak mělo být”. Tak jsem si říkala: „No tak to je dnešní doba.” Dnešní spirituální doba – místo: „já se omlouvám“ přišlo na řadu „asi to tak mělo být“.
Ne, to bylo opravdu jako… jako absurdní. Protože když řeknete: „asi to tak mělo být“, tak se zříkáváte veškeré zodpovědnosti. Což bylo to, co paní v tomto případě udělala.
Místo toho aby řekla… Jako mohla tam dodat to „asi to tak mělo být“, když už se to musí říkat. Ale samozřejmě – já když něco udělám, když je chyba na mé straně, tak se omluvím. Nikdo není dokonalý, děláme chyby často a nikdo nikomu neutrhne hlavu. Ale myslím že v nějakých případech je omluva na místě.
Osud
Takže to mi přišlo takové zajímavé. Jak lidem přijde v pořádku vlastně… Když to hodíte na osud, tak to nebyla vaše chyba, že jo? Když to mělo tak být.
Asi to tak mělo být jako utěšovací fráze
Já chápu, že se to používá v situacích, kdy chcete někoho třeba utěšit. Jo? To nebyl tento příklad.
Ale je to v nějaké situaci, kdy se někomu stane něco ne ideálního a vy ho chcete utěšit, tak mu řeknete: „asi to tak mělo být”. No nikdo neví, jestli to tak mělo být, ale je to každopádně tak, jak to je.
Tu realitu je samozřejmě nutné přijmout, ale zároveň bychom se každý z nás neustále měli snažit o co nejlepší lidský prožitek.
Ve všech oblastech lidského bytí je neustále co zlepšovat.
Abychom lépe žili jako společnost, abychom lépe žili v souladu s přírodou. Aby prostě i to vnitřní prožívání každého z nás bylo lepší.
Nevyhnutelnost osudu
Což znamená, když někomu řeknete „asi to tak mělo být“, že potvrzujete tu realitu, která jako… jako něco nevyhnutelného. Jako bylo to tak, ale to neznamená, že se v té situaci někdo nemohl zachovat jinak.
Třeba se stalo něco hrozného – že někdo zemřel. Je dost možné, že ta smrt byla nevyhnutelná. Že v každé té alternativní dějové lince by ten závěr byl stejný.
Ale to, jak ti lidé reagují v průběhu, jak se k vám chovají, jak se chováte vy, tak to je vše proměnlivé.
A koneckonců i když máte nějakou špatnou zkušenost nebo špatný výsledek situace, tak to, jak vás podrží ti okolo, na tom hodně záleží.
A když se v té chvíli budete cítit podporováni, tak to už je zas trochu jiná situace. Takže ne, takže to tak asi nemělo být.
Jako každopádně je to, jak to je. S tím už nikdo nic nenadělá. Těžko změníme minulost. Ale ten prožitek třeba mohl být lepší.
Seberozvoj a zlepšování lidské zkušenosti
A vlastně díky tomuhle vznikají mnohé seberozvojové proudy. Protože si někdo prožil něco ne úplně ideálního a teď se zarazil: „No jo, kdyby tenhle udělal toto a tenhle tohle a já třeba udělala tohle, tak to mohlo být daleko lepší.“
A na základě toho se tomu věnují. Je to ohledně hodně témat. Můžete si to představit na porodech, na umírání. To jsou všechno oblasti, které prochází nějakou renesancí. Protože to tu renesanci chce.
Každý z nás se může z nějaké situace poučit a nebo si z toho může něco odnést.
A tím, že řeknete „asi to tak mělo být“, tak zříkáváte zodpovědnosti nejenom toho člověka, kterého se to týká, ale i těch okolo.
Asi to tak mělo být a svobodná vůle
Jo? Ne vždy všechny věci ovlivníme. Ale prostě říkáte, jakoby to byla nějaká vyšší moc, která zařídila, že to skončilo takhle na prd. No to tak není že jo, protože máme všichni svobodnou vůli. A jestliže ta situace nemohla dopadnout lépe, tak to prožívání situace mohlo být určitě jiné.
A tím že řeknete „asi to tak mělo být“, tak i když vy to myslíte dobře, tak to nepomůže. To vůbec nepomůže.
Jestliže chcete někoho utěšit, že se mu něco stalo, tak mu spíše naslouchejte, ptejte se ho, jak se cítí a co si o tom myslí.
Ale neříkejte mu „asi to tak mělo být”.
Stane se, co se má stát
Další takovou odnoží (to nemusíme dělat zvlášť na to video) tak je „stane se, co se má stát“.
Ale to je úplně podobný příklad. Chápu to použití v případě, že vy jste ze své strany udělali to, co bylo potřeba udělat a už jste vyčerpali možnosti.
Tak konečně to pustit z hlavy, dát od toho ruce pryč a říct „stane se, co se má stát“, je v pořádku.
Dneska ráno jsem si to řekla mimochodem a pak jsem se zarazila… (smích) Ale ne, takhle jako v pohodě.
Takže tam samozřejmě záleží na rozlišení té konkrétní situace. Ale zase jsme u toho, že by člověk seděl doma a hledal životního partnera. A jenom seděl doma a vlastně tomu nešel nijak naproti.
Nebudu vám tady vyjmenovávat způsoby a posílat vás na online seznamky, ale člověk prostě může chodit více ven minimálně.
Ale prostě seděl doma a říkal: „No tak se stane, co se má stát no, tak asi mám zůstat sám.“ nebo „Mám zůstat sama.” Jo, tak to asi není úplně nejlepší a může to být toxické.
Asi to tak mělo být a role oběti
Tyhle dvě fráze jsou opět odrazem našeho vnitřního nastavení. V tomto případě je to hluboce zakořeněná role oběti.
Jo? Protože se vám něco stane. Něco se vám jako děje a vy nad tím nemáte kontrolu.
Vy vždycky máte kontrolu minimálně nad jednou věcí a to je vaše vnitřní prožívání, vaše vnitřní nastavení.
To že někdo běžně používá tyto fráze v mluvě, tak je ukazatelem, že v sobě tu pozici oběti pořád má.
Takže je otázka, jak s tím dál pracovat.
Moc nad svým životem
Nebudeme si nalhávat, že máme kontrolu nad vším, co se kolem nás děje. Nemáme. Protože většinou do toho vstupuje více elementů, než jsme jenom my.
Ale máme velkou zodpovědnost za svůj život a že si ho tvoříme, jak chceme my.
Ale když už se stane něco fakt špatného, ne ideálního, tak minimální věc, která je opravdu jenom naše a kterou nám nikdo nevezme, je naše vnitřní prožívání a nastavení.
Takže ne, nemuselo se to tak stát. Mohlo to být třeba jinak. Ale když už se to stalo, tak co už.
Tak co si z toho člověk může odnést? Jak ho případně podpořit toho člověka, kterému se stalo něco špatného nebo negativního?
To jsou otázky, které bychom si místo těchto rčení měli pokládat. Já vám přeji krásnou neděli a mějte se krásně.
