Emocionální spouštěče nám dávají cenná vodítka na cestě sebepoznání. Proč cítím takový vztek / radost, když se stane tato situace? Proč mé emoce ovlivňuje chování ostatních lidí? Možná bude trvat, než se doberete pravého důvodu. Ale když na své reakce začnete nahlížet s odstupem, časem odhalíte pravdu sami o sobě.
Přepis videa:
Vítejte u dalšího videa. Vlastně je to série videí, kde pokračujeme v práci se stínem. Je to odkrývání našeho nevědomí po metodu sebedotazování. A teď se fakt budeme bavit dál o tom, jak to člověk může prakticky udělat.
Co jsou emocionální spouštěče
Dnes se konkrétně budeme zabývat tématem spouštěčů. Co tím mám na mysli? Myslím tím emocionální spouštěče. Co vás rozčílí? Anebo co vás strašně rozveselí? Co je to za situace? To jsou přesně ty body, které vám můžou napovědět, kde a na jakých místech potřebujete zapracovat se svým nevědomím.
Jestliže máte nějakou situaci, která vás strašně naštve a vy automaticky zareagujete (na někoho zařvete nebo někomu napíšete na internetu něco hnusného), tak to jste řízení podvědomím. A je potřeba dívat se na tu prvotní příčinu, která to vůbec způsobila, protože takové reakce nejsou normální.
Emocionální spouštěče a autopilot
Ráda používám to prostředí na internetu, protože na internetu se koukáte na toto video, takže tady na Youtube asi nejste poprvé, a opravdu všude si můžete všimnout, jak to dokáže být divoké. Silnice jsou výborná ukázka toho, jak to může být absolutně vyhrocené.
Mám nádherný příklad a člověk se až musí smát, že už se do toho fakt nemůže vcítit. Zrovna včera jsme odněkud vyjížděli a hned jsme zatáčeli, což znamenalo, že když odněkud vyjíždíte a hned zatočíte, tak ten úsek nejspíš jdete pomalu. A co se vlastně stalo, bylo to, že ten pán za námi, co řídil to auto, byl absolutně rozčílený.
Absolutně ho vytočila situace, že někdo jde pomalu a on teda musel zastavit nebo já nevím, co přesně ho rozčílilo. Nedá se to ani moc racionálně zdůvodnit. Prostě jsou lidi, co jsou ze svého nevědomí řízeni na autopilota.
A když to přeženu ad absurdum, tak takoví lidi, co si myslí, že je někdo zpomalí na silnici, tak jejich absolutně neadekvátní reakce je začít strašně nadávat, gestikulovat, troubit a být úplně rudí. Přesně takoví lidi to pak nejspíš nemají moc veselé sami se sebou, ani doma a nikde to nemají veselé.
Emociální spouštěče a neadekvátní reakce
Je mi trošku líto, že z hlediska psychické pohody nejsme jako společnost tam, kam bych chtěla, abychom byli, protože se nám stejně tak zdá úplně normální, že když se nám nějaký názor na internetu nelíbí, tak jdeme toho člověka urážet.
Je to mazec, který jsem asi jinde ne, že nezažila, ale je to prostředí, ve kterém se to dá hezky sledovat. Prosím vás, žádné z těchto reakcí není adekvátní. Taky jsem to dělala ve svém mládí. Když někdo řekl nějaký názor, o kterém jsem si myslela, že je děsně blbý, tak jsem měla potřebu mu ho vyvrátit a možná taky někdy ne hezkým způsobem. Už si ani nepamatuji konkrétní příklady. Ale tohle všechno je ukazatelem toho, že něco není v pořádku.
Přála bych si, aby bylo do budoucna standardem naší společnosti to, aby lidé uměli zacházet se svými reakcemi, pocity a aby si tam nevytvářeli ty zbytečné třenice. Opravdu to není zapotřebí. Navíc to samozřejmě vede k potenciálně nebezpečným situacím. Když se ten člověk neumí ovládat při takových jednoduchých situacích jako je to, že ho někdo zpomalí na silnici, tak jak se asi chová v krizových situacích?
Tohle jsou extrémní případy těch spouštěčů. Nebo takhle: jsou to příklady lidí, kterým stačí opravdu málo k tomu, aby je teda něco vytočilo.
Příčina vzniku spouštěčů
Takže zamyslete se nad tím, co jsou pro vás ty spouštěče. Jsou to vaše děti? Partneři? Co konkrétně to způsobuje? Co konkrétně to vytahuje? A pak je tady ten důležitý úkol podívat se na to s odstupem.
Nepůjde vám to přímo v té situaci. Je to práce, kterou člověk musí dělat bokem, že: „OK, tak vím, že v hádce mě rozčiluje, když partner dělá tohle a tohle.“ A fakt si to musí sepsat bokem a popřemýšlet nad tím mimo nějakou krizovou situaci, protože když se zrovna nacházíte v hádce, tak vám to asi úplně nepůjde. Klasický příklad, který často vidím v partnerstvích, je ten, že žena chce něco řešit a muž odchází. Co se stane v té situaci? Ženu to absolutně vytočí až do nějakého nepříčetná, že se přestane ovládat a přestane ovládat ty emoce.
Ale problém není v tom, co dělá ten druhý člověk.
Důvod nikdy není v tom, co dělá ten druhý člověk, protože vaše chování a vaše emoce nemůžou být závislé na tom, co dělají nebo co si myslí druzí lidi.
Samozřejmě, že i když někdo vykládá, kdo ví jakou hloupost, tak proč by vás to mělo vytáčet? Vyrovnané lidi to nevytáčí, prostě jdou dál. A stejné je to s hádkami, se vším. A budete mít takový úžasný spouštěč, že ten partner odchází v těch hádkách.
Popřemýšlejte nad tím, odkud se opravdu vzal ten spouštěč. Já vám dám nápovědu: je to ve vašem dětství. Hledejte v dětství zhruba do 8 let. Tam je prvotní příčina.
U klientek často přicházíme na to, že tam měli pocit, že nikoho nezajímali nebo ty rodiče na ně reálně neměli čas. A vždy v situacích, kdy ta žena potřebuje v té hádce něco jiného, ale ten partner to zase díky nějakým jeho programům vyřeší tak, že odejde, tak jí to zvědomí. Zvědomí jí tu starou ránu. A proto ona tak vyšiluje.
Řešení menších spouštěčů
A vy potřebujete zahladit, vyřešit a vyléčit tu prvotní příčinu. O tom, jak řešit tyto prvotní příčiny, bude řeč někdy později, ale u nějakých menších věcí úplně stačí to, že si je člověk uvědomí.
Už jen to, že si uvědomíte: „Aha, to nejsem já. To je nějaký můj program z dětství, který jsem se naučila používat jako malá a který mi byl tenkrát prospěšný, ale v dospělém životě mi už teď není prospěšný.“
Když to zase přenesu do internetového prostředí, tak tam zase vidíte strašné potřeby vyjádření prosadit svůj názor. Jsou lidi, kteří jen potřebují být nějakým způsobem odlišní. A někdo vyjádří nějaký názor a někdo je na někoho úplně hnusný. A není to normální reakce. Opravdu ne.
Kroky k ozdravení společnosti
A jako společnost bychom se k tomu měli stavět tak, že: OK, tohle ne. Tohle není v pohodě.“ Neměli bychom to přehlížet. Jako kolektiv bychom se k tomu měli stavět tak, že tihle lidi potřebují pomoc, ale potřebují psychickou pomoc.
Potřebují pomoct sami se sebou, protože se tam prostě něco stalo. Ty lidi mají pocit méněcennosti, nedostatečnosti, potřebují být vidět, i když je pro ně ta potřeba vidět vlastně nahrazená tím, že jdou do konfliktu, protože když jste v konfliktu, tak jste možná taky o něco víc vidět. Vaše reakce opravdu nemají nikdy nic společného s ostatními lidmi, ale pouze s vámi.
Samozřejmě, že aby tady někdo nevytáhl nějakou absurdní situaci, že na vás někdo jde s nožem, tak to samozřejmě má s vámi něco společného a je namístě se bránit. Doufám, že mluvím na inteligentní lidi, ale vždy je to takové, že každý si může v tom videu najít, co chce.
Emocionální spouštěče a praktický úkol
Takže domácí úkol:
- 1. Popřemýšlejte nebo si sepište, co vás rozčiluje. Kde jsou ty vaše spouštěče?
- 2. Kde je ta prvotní příčina?
- 3. Jak to můžete postupně odstranit?
Protože nějaké spouštěče odstraníte jednoduše. Například vás rozčiluje, že si někdo v botníku nenarovná boty a je tam ta vaše potřeba kontroly. Tak to je taky vzorec, který vzešel někde z dětství a který si můžete postupně vyčistit. Samozřejmě, že tomu člověku, co tam nechává rozházené boty, je to jedno, ale vy uvnitř nejste v pohodě.
Takže odstranit si tyhle vzorce a urovnat si je v sobě musíme díky 2 důvodům:
- 1. Bude se vám žít daleko lépe jako jednotlivci.
- 2. A daleko lépe se bude žít naší společnosti.
A byl by to úplně úžasný výsledek.
