Klíčem k osvícení je sebepoznání. Bez něho to nepůjde. Ve videu sdílím další konkrétní metodiku (kromě práce s myslí), která vám v sebepoznání pomůže.
Přepis videa:
Ahoj. Já vás zdravím po delší odmlce na mém kanále. Dnes se budeme bavit o tom, co je klíčem k osvícení, protože jak už jsem několikrát zmiňovala ve videích, duchovní cesta samozřejmě není jenom o nějaké duchařině, o nějakých jakože „ezo“ konceptech (mimochodem už vlastně ani nevím, co tyto termíny znamenají), ale spiritualita je o vlastním duchovním vývoji.
Co je osvícení
A po cestě se vám můžou stát tyto zábavní věci. Stanou se vám tam i méně zábavní věci. A proč?
Protože spirituální nebo li duchovní cesta je cesta sebepoznání. Osvícení je absolutní sebepoznání.
To znamená, že jestliže chceme dosáhnout osvícení nebo se mu přibližovat, to znamená zvyšovat si v průběhu ty vibrace, tak se musíme nastavit na cestu sebepoznání. A nemusíte tam mít ten cíl dojít k osvícení, ale samozřejmě znát sama sebe má strašně moc výhod: zvyšujete si tím vědomí.
Takže když už jsme tady diskutovali o nějakém rozlišení mezi vědomými a nevědomými lidmi, jaký je tam podíl toho vědomí a nevědomí, ta práce se stínem, tak všechno je to vlastně o té cestě toho vývoje směrem nahoru. Je to cesta sebepoznání.
A dejme tomu, že ten ultimátní cíl (osvícení) je vlastně chvíle, kdy si to nejenom naplno uvědomíte na mentální úrovni, kdy to lze pochopit daleko dříve, ale zažijete a udržíte si ten stav jednoty s Bohem, se Zdrojem, s Vesmírem. To je vlastně ten cíl.
Osvícení a stav západní společnosti
Jak jsem říkala, tak je možné pochopit to na mentální úrovni, že jsme všichni jedno, že pocházíme z jednoho Zdroje, že celý svět funguje jako zrcadlo a my si tam všechno vytváříme a projektujeme. Je možné pochopit to na mentální úrovni, ale důležité je zažít si to. A samozřejmě, že nejsme v tom bodě osvícení, protože kdybychom byli, tak tady prostě nejsme, že jo? Je to jednoduché.
Jak za sebou jdou veškeré inkarnace, tak ideálně si má člověk postupně nějakým stylem zvyšovat to vědomí, až se teda jednou z něho stane realizovaný mistr, který teda došel na ten konec. A sice se může za nějakým cílem inkarnovat zpátky na planetu, ale není to ještě případ většiny planety, i když už je v dnešní době těch realizovaných mistrů docela hodně, protože tomu napovídá ta dnešní doba. Je to prostě zrychlené. Vibrace planety jsou na takové úrovni, že strašně napomáhají tomu sebeuvědomění.
Problém v dosažení osvícení
To, jak západní společnost vůbec přistupuje nejenom k výchově dětí, ale vlastně k společenské výchově a k nastavení společnosti, je o tom, že jsme strašně materiálně zaměřeni. Opravdu jsme ignoranti.
Myslíme si, že je to skvělé, ale jakmile dosáhneme nějakou fyzickou úroveň toho materiálního zabezpečení, že už se opravdu nemusíme starat o to, že nemáme co jíst, nemáme kde bydlet, kdy máme pokryty tyhle potřeby, tak tady začnou být i jiné otázky, že jo? A jsou to otázky: „Kdo jsem?“ A lidé ze západní společnosti si na to neumí odpovědět.
Je to úkaz toho, jak se lidé nachází daleko od nějakého sebepoznání. Tím nechci říct, že jakmile budete blízko osvícení, tak budete mít naprosto dokonalou odpověď na otázku: „Kdo jsem?“ V podstatě na to neexistuje dokonalá odpověď a každý si to musí sám v sobě nějak specifikovat. Ale myslím si, že opravdu to není o formulaci odpovědi. Je to o tom, že si to zažijete, že si teda opravdu zažijete tu podstatu té duše.
Ale lidé dnes absolutně nevědí, kdo jsou, když třeba od sebe oddělí složku povolání. Spousta z nás (včetně mně) měla ve zvyku identifikovat se na základě toho, co dělá. A když se někoho zeptáte: „Kdo jste?“, tak přijde odpověď: „Já jsem dizajnér. Já jsem ajťák.“ A samozřejmě, že je to v nějakém smyslu na nějaké hmotné úrovni pravda, ale časem nám tato odpověď nebude stačit. A tak můžete být svědkem toho, že lidé nevědí, kdo jsou, nevědí, co mají dělat, nevědí, co je baví. Je to úplně strašidelné: nevědí, co chtějí dělat, nevědí, co je baví.
Předpokládaný společenský vývoj
A tohle všechno nevědí a tohle všechno je v nevědomí. To je ta krásná práce se stínem. Když tohle fakt nevíme, tak si můžete představit, jak jsme strašně odtrženi od toho Zdroje, protože samozřejmě v ideálně nastavené společnosti by se ta naše úžasná západní kultura, která má nesmírné výhody v pokroku vědy a technologie, spojila s tím duchovnem.
A věřím tomu, že i ta výchova těch dětí může probíhat jinak. A oni si tou úplnou fázi oddělení od své duše, kdy o sobě nic nevědí, nemusí v následujících generacích až tak procházet. Nebo by to alespoň bylo moje velké přání, abychom časem v těch dalších generacích zvedali a podporovali přirozené talenty, aby se tam nemusely vytvářet nějaké umělé konstrukty, které nás jako lidi odvádí dál právě od toho Zdroje.
Jak dojít k osvícení
A jak podniknout tu cestu sebepoznání? Už jsem o tom mluvila: práce s myslí je nutnost, protože když nerozumíte své vlastní mysli, tak jak můžete rozumět něčemu jinému? To stejné platí s fyzickým tělem: když se neumíte postarat o své fyzické tělo ne ve smyslu, že ho pořád vyčerpáváte a jedete na doraz, ignorujete nějaké příznaky, tak co chcete víc řešit, že jo?
Takže ideální je, když si člověk fakt nejdřív pořeší tu svoji fyzickou formu: tělo, mysl. A začne si uvědomovat, že to může nějakým stylem kontrolovat a ovládat. Že to, co je on, není jen ta mysl, není to jen to tělo, ale má to nějaký přesah. Ale na cestě toho vývoje je v tom konkrétním bodě důležité uznání toho stavu tak, jak to je.
Sebedotazování
Nejlepší metoda, kterou bych vám chtěla dát v tomhle videu, je sebedotazování. Jestliže už jste vůbec zvyklí chodit do meditace, zklidňovat tu mysl, pracovat s ní, tak je to ideální. V tomhle bodě fakt můžete přijít s metodou sebedotazování.
A není to o ničem jiném, že si sednete do nějakého meditativního stavu, zklidníte tu mysl a budete pokládat chytré otázky. Dejme tomu, že teda nic nevíte, že jste na začátku ty cesty. Je to v pohodě. Každý jsme tam někdy byli nebo někdo se ještě ani nedostal na začátek ty cesty (vlastně zpátky k sobě a zpátky k tomu Zdroji).
Takže dejme tomu, že jste tam a pokládejte jednoduché otázky. Hlavně ne nic složitého. Otázka: „Co mám dělat? Co je smyslem mého života?“ nebo takové absolutně nesmyslné abstraktní otázky vám budou k ničemu. Co vás vždy zajímá je další krok.
OK,třeba byste se chtěli rozpomenout na to, co baví vaši duši, protože třeba to v této fázi nevíte, tak si prostě budete pokládat otázku, co by vaši duši udělalo šťastnou. A budete chodit do těch meditací s tou otázkou, s tím záměrem. A když ta odpověď nepřijde přímo v té meditaci, tak třeba přijde různými formami o týden později. Mám tady i nějaká videa o tom, jak s námi komunikují duchovní průvodci a podobně, takže to může být různým stylem, jakým k vám přijde ta odpověď. Každopádně když se nebudete ptát chytré otázky, tak se to nikdy nedozvíte.
Kdy dosáhneme osvícení
Padl tady dotaz a je to takový zajímavý dotaz. Když už člověk umí trošku meditovat a předpokládám, že asi trošku umí pracovat s tou myslí, tak co by měl dělat dál. A to je ono. Na cokoliv, co zrovna potřebujete v životě, se můžete zeptat sami sebe. Ale už nesmíte být v bodě, kdy jste jenom v hlavě. Kdy jenom o tom přemýšlíte, protože jestliže jste takhle doteď fungovali a nic jste nevymysleli, tak je asi blbost dělat to znova.
Duše sídlí v srdci. A přesně tam se musí začít přepínat vaše pozornost. A přesně odtud si musíte tahat odpovědi.
Sebedotazování je nejlepší metoda, jak se přibližovat k osvícení a jak zdokonalovat sebepoznání a sebeuvědomění. O to nám jde. O tom je zvyšování vědomí.
Sebedotazování používejte pro svůj rozvoj
Ne o tom, že budete dostávat předpovědi o tom, že v roce dva tisíce nevím kolik přijde katastrofa a stane se tohle. To je úplně k ničemu. Dokud ten člověk žije z velkého množství ve svém nevědomí, tak ta informace je asi tak platná jako nevím co. Takže o to nám hlavně jde. Nejde nám o to, abychom tady pouštěli nějaké divadelní triky nebo nějaké scény ze scifi filmů.
Jde nám o to, abychom se všichni znali naprosto perfektně. Abychom ve společnosti viděli čím dál méně ty následky nevědomého chování. Na internetu toho vidíte spoustu. Výborné pozorování je na silnicích u řízení, co tam lidé dokážou vymyslet a jak se dokážou nechat unášet nějakými nevědomými vzorci. A tohle je cílem: aby si každý z nás byl vědom svých myšlenek, svých pocitů, aby věděl, odkud to vychází: proč to má. A tudíž aby si byl vědom svých reakcí.
Takže zkuste sebedotazování. Ptejte se, ale ptejte se chytré otázky. Prosím vás, vynechejte ty abstraktní a filozofické otázky. Podívejte se na svůj život a řekněte si: „OK. Tak já prostě něco potřebuji.“ Potřebujete něco konkrétního. A ptejte se na tu konkrétní věc. Vykašlete se na ty velké otázky. Budou vám k ničemu a zase je to jenom nějaká potřeba ega. Buďte praktičtí a jděte krok po kroku. A v tom vám pomůže sebedotazování.
