Spirituální obcházení slouží jako výmluva našeho ega, když se nám něco zrovna moc nehodí… To něco může být řešení konfliktů, naučení se nové dovednosti nebo získání nového uvědomění, které je v rozporu s našemi dosavadními zkušenostmi.

Ve spirituálním obcházení se lidé dokáží zaseknout na dlouho. Zejména když jejich prioritou je cítit se dobře, a nikoliv duchovní růst.

Přepis videa:

Co je spirituální obcházení/vyhýbání se

Ahoj. Já vás vítám u dnešního videa na téma spirituální obcházení nebo vyhýbání se. Je to vlastně termín původně v angličtině spiritual bypassing. A je to situace, kdy se vyhýbáme práci na sebe sama „kvůli“ spiritualitě. Ty uvozovky jsou tam naschvál, protože víceméně vydáváme spiritualitu za něco, co nám dělá dobře. Jenomže spiritualita je o autenticitě a o tom, abychom se dokázali naučit všichni spolu vycházet. Takže to není vždy nutně o tom, co nám dělá dobře. 

Spirituální obcházení ve společenském kontextu

Bavili jsme se o tom, jak se v nevědomí formují naše programy a jak není vůbec příjemné je překračovat. A to je přesně ono. Vezměte si toho introverta, který řekne: „Hm, možná bych tam mohl jít, třeba by to byla skvělá pracovní příležitost, ale je tam hodně lidí a mně to nedělá dobře. Takže ctím svoji energii, takže radši zůstanu doma.“ Vidíte, že ten člověk se místo toho, aby se naučil nějakým krokem třeba efektivněji navazovat nějaké ať už kamarádské, pracovní vztahy nebo se nějakým stylem posunout, tak se vlastně vymlouvá na to, že mu to dělá špatně a radši teda zůstane v té své komfortní zóně.

Často to vidíte v těch vztazích. Jsou tu lidi, kteří nejsou schopní řešit problémy. Vidíte to v partnerských i v kamarádských vztazích. Čím je ta spiritualita na vzestupu, lidé jsou si víc vědomí svých emocí, svých pocitů a to je dobře. Ale někdy to má za efekt to, že se mezi námi vyskytuje hodně lidí, kteří jsou takoví: „Víš, v tomhle vztahu se vyskytl problém, tak já radši zmizím. Čau.“ Místo toho, aby to vlastně vykomunikovali a řešili. Takže teď to už vidíte často, je to takový zajímavý. 

Spirituální obcházení v rodinném, kamarádském a v toxickém prostředí

Samozřejmě tady je třeba rozlišovat, proč řešit nějaké vztahy s někým, kdo je vám cizí, proč za každou cenu vycházet s někým cizím, ale odsekávat rodinu a kamarády jenom díky tomu, že vy s nimi neumíte vycházet už je samozřejmě něco jiného.

Opět to chce rozlišit, protože i nějaké dočasné odseknutí může být prospěšné. Kór od nějaké toxické rodiny. Když tam častokrát byly ty vztahy hodně narušené, těch programů tam bylo moc, ti lidé se s tím sami potřebují vyrovnat, tak tam dochází k tomu odloučení, ale co je důležité je, že je to dočasné.

I když trvá v rámci x let, tak ten člověk si v podstatě v sobě zahojí rány a pak se vrátí, aby znova budoval lepší vztahy. Takže nějaké odloučení je někdy potřeba, ale v podstatě je potřeba to řešit u lidí, na kterých vám záleží, takže kamarádi, rodina. Tam není zdravý přístup chodit a: „Hm, víš co? Ty se mnou moc nesouhlasíš, takže už se asi neuvidíme.“

Divili byste se, jak se to strašně děje ve spirituální komunitě, jestli se s tím ještě nesetkáváte. Ale to zase jenom vypovídá to, že tomu člověku na tom vztahu hold nezáleželo a není schopný do toho nějak investovat energii, protože já jsem pro zdravou komunikaci jak v partnerství nebo v kamarádství a v rodině.

V rodině to může být složitější, tam člověk musí pracovat s tím, co má, protože tu si nevybírá na rozdíl od kamarádů a partnerů. Sice jako dušička jo, ale ve fyzické realitě si tu rodinu nevybíráme, kdežto ty partnery a kamarády jo. Takže tam už se předpokládá, proč byste se kamarádili s někým, s kým si nemáte vůbec co říct. Takže většinou by vám mělo záležet na tom pochopit a opravit ten vztah. 

Čištění podvědomých vzorců a programů přes vztahy

Na jednu stranu je dobře dát na své pocity, na svůj vnitřní klid a na svoje pohodlí, ale tady je otázka, za jakou cenu.

Rušení programů a vzorců nežádoucího chování, které si nechceme dál brát s sebou do života, není příjemné, takže v tu chvíli vám to nepřinese vnitřní klid.

Prostě se to čistí a čistí se to stylem, který se vám nemusí líbit. Ale já si myslím, že právě přes ty vztahy je to nejúžasnější katalyzátor témat. Takže podle mě se s tím dá konstruktivně pracovat.

Samozřejmě když teprve někdo přichází na cestu spirituality a začíná respektovat svoji energii a svoji hodnotu, tak pro něj může být krokem dopředu, když právě řekne: „Hm, teď se s tebou nebudu bavit.“ Může, takže proto je strašně těžký, aby to u druhého člověka hodnotila nějaká třetí strana, abyste hodnotili, jestli ten člověk dělá spirituální obcházení anebo jestli ten člověk dělá něco, co je v zájmu jeho duše. Fakt to záleží na tom, jakým obdobím si ten člověk zrovna prochází. 

Význam překračování komfortní zóny v mezilidských vztazích

V podstatě je na začátku takové to odsekávání lidí jako přehodnocováni, s kým se člověk baví a nebaví. To je na začátku. A lidi, kteří si vybudují nějaké nové vztahy, tak tam by to už mělo přispět do toho dalšího kroku. Ale to, co právě můžete vídávat, tak i v tom dalším kroku si lidé zachovávají taktiku odsekávání a to už je hraniční.

Když se budete celý život řídit tím, co je dobře cítit, tak se nikam nedostanete.

Všechno se ale dá konstruktivně vykomunikovat, nemusí to jít do nějakého absurdního konfliktu. Když se budete řídit jenom tím, abyste se cítili dobře, tak se moc neposunete. Cítit se dobře je posun z té materiální ignorance na začátek spirituální cesty. Spirituální cesta vás bude neustále vyhazovat za komfortní zónu. Abyste mohli ze sebe odstranit ty slupky jako z cibule, abyste našli to svoje autentické já.

Takže spirituální obcházení je těžké hodnotit z té třetí strany. Kdybyste to u někoho pozorovali, abyste dokázali vědět, jestli se ten člověk vyhýbá tomu tématu anebo je to v jeho prospěch, tak byste ho samozřejmě museli znát, popřípadě s ním pracovat na osobní úrovni, ale to vám neříkám proto, abyste hodnotili cizí lidi. Říkám vám to proto, abyste dokázali nahlídnout sami na sebe a třeba se kouknout, jestli se tam někde nevyhýbáte nějakému tématu, které si potřebujete zpracovat.

Můžete to třeba vidět v sexualitě. Lidé mají bolístky v oblasti sexuality a třeba si řeknou: „Sexualita vlastně není spirituální.“, což taky není pravda. A to je taky spiritual bypassing. Protože když se to zrovna hodí, že sexualita není spirituální, tak si sám sobě něco namluví. 

Závěrečné shrnutí

Takže spirituální není cítit se dobře. Je to o tom, aby si každý z nás koukal na ten svůj život. Spiritualita je o tom, že lidé jsou schopní na sebe kriticky nahlížet – na to, co dělají a co si myslí. Takže abychom i z toho pohledu byli schopní nahlížet, že: „OK. Opravdu jsem to udělal ve prospěch mé duše, expanze mé duše, anebo jsem to udělal proto, že jsem se chtěl vyhnout problémů a je to prostě pohodlnější?“ A to si musí rozlišit každý z nás.

Neznám člověka, který by neudělal spiritual bypassing, který by to neudělal aspoň jednou, ale je to zase něco, co je v pohodě. Je to v pohodě, stane se to, ale tím, jak si uvědomíte, že: „OK, asi to není ta cesta, možná jsem se jen vyhnul tomu konfliktu místo toho, abych se tím naučil něco nového.“ Tím, že si to sami zpětně rozlišíte, tak se zase posunete.

Takže to není o tom, abyste hodnotili někoho jiného. Vůbec nedoporučuji hodnotit cizí lidi, když se vás to netýká. Je to zase k tomu, abyste byli schopní si v sobě rozlišit ty opravdové motivy, které vás vedou k té pravé spiritualitě, k té vaši autenticitě, abyste si nelhali, abyste se posouvali dál tempem, které je možné, abyste si nenalhávali, nebyli v pocitu, že se jenom chcete cítit dobře a nebyli v tom pocitu 20 let a reálně se nikam nehnuli. A já vám přeji hezký týden, jakékoliv hezké období, které zrovna prožíváte a nashledanou u dalšího videa.