Vědomí a nevědomí lidé

Vědomí a nevědomí lidé… o kom je vlastně řeč? Kde začíná hranice vědomosti, a jaké má úrovně?

Současná terminologie může být celkem matoucí a vyvstávají logické otázky. Ve videu tato témata komunikuji v souvislosti se spirituálním probuzením, které je s úrovní vědomí úzce spjato.

Přepis videa:

Já vás zdravím a vítám u dnešního videa na téma vědomí a nevědomí lidé. 

Vědomí a nevědomí lidé – kdo je vědomý člověk?

Co to znamená, když o někom řekneme, že je vědomý? Neexistuje jasná hranice mezi tím, zda je člověk vědomý či nevědomý. Ve společnosti se má za to, že když o někom řekneme, že je vědomý, tak to o tom člověku vypovídá, že si prošel spirituálním probuzením. 

Co je spirituální probuzení?

Spirituální probuzení je změna stavu vědomí, neboli jeho zvýšení.

Znamená to, že člověk se začne hledat a vymezovat svoje vlastní já nejenom v rámci fyzického světa.

Takže si pokládá takové filozofické otázky jako: „Co je cíl mojí duše? Co by mě opravdu naplňovalo?“ Přemýšlí za hranice materiálního světa. Stává se to v období spirituálního probuzení, které může být náhlé nebo pozvolnější. A od této chvíle mluvíme o takovém člověku jako o někom, kdo je vědomý.

Stav po spirituálním probuzení. Hranice mezi vědomým a nevědomým člověkem.

Chtěla bych zdůraznit, že tím to nekončí, tím to pouze začíná. To, že si projdeme spirituálním probuzením a potom máme často dojem, že: „Ježíš, oni jsou ti nevědomí a já jsem tak úžasně vědomý.“, to je takové to počáteční nadšení a pocit, že člověk ví všechno. Je to součást té cesty, ale není to konečná fáze.

Po našem vlastním spirituálním probuzení často máme pocit, že konečně jsme teda prokoukli ten matrix a je to bomba. Často chceme i dalším lidem ukázat, jaká to může být bomba i pro ně. Samozřejmě, že teprve musíme přijít na to, že násilím a vnucováním svých názorů to nejde. Musí se na to jít úplně jinak a pak označujeme ty lidi, co si neprošli spirituálním probuzením, za nevědomé. 

Ovšem i po spirituálním probuzení existuje hodně úrovní našeho vědomí. Spirituální probuzení je jen základ. Můžete si to představit na příkladu malého dítěte, když si v nějakém věku začne uvědomovat samo sebe a v nějakém věku si začne uvědomovat svoje okolí. Také je to vývoj. 

A jak tam chcete rozlišit tu hranici, kdy je ten človíček málo vědomý a pak je hodně vědomý? Obecně je uznávané to, že člověk se stává vědomým, když si projde spirituálním probuzením, začne chápat samého sebe v širším kontextu a klade inteligentnější otázky. Nicméně to, že je někdo nevědomý (což znamená, že je hodně zaměřený na materiální svět) neznamená, že tam nejsou nějaké milníky. 

Ne každý si v tomto životě musí projít spirituálním probuzením. 

Nikdy nevíte, co je v plánu jeho duše a co si ta jeho duše sem přišla primárně zařídit. Proto těžko někoho můžete nutit do takových zkušeností. To je čistě jejich věc. Nicméně samozřejmě si můžete všímat, že si tím prochází čím dál více lidí, a proto se spiritualita teď řeší takto veřejně.

Fyzické vědomí: „nevědomí“

A teď blíž k tomu fyzickému vědomí, tedy k tomu „nevědomí“. Zde můžeme rozlišovat nějaké fáze. Dobrým příkladem je fyzické tělo. Fyzické tělo je prostě hmotné. Můžeme si na něj šáhnout, je to něco, co je opravdu specifické pro tento svět. Ale ne všichni jsou ještě schopni vnímat svoje tělo nějakým konstruktivním způsobem. Nedokážou ho ani správně živit, nedokážou se naladit na svoje tělo. A i přes to je to vnímání svého těla další krok k další úrovni vědomí. Proto zmiňuji, že je těžké určit hranici mezi vědomými a nevědomými lidmi. Pro mě je někdo, kdo se už dokáže nacítit na to tělo a dokáže s ním fungovat v souladu, vědomý člověk, i když třeba vůbec nevěří na nějakou spiritualitu. 

Spirituální probuzení v generačním kontextu

Spirituální probuzení je hodně velký mezník pro ty generace, co žijí teď. Ty následující generace už budou vychovávány vědomými lidmi, těmi uvědomělejšími rodiči, tak u nich takový silný mezník nebude potřeba. Když teď potkáte někoho, kdo si stejně jako vy prošel spirituálním probuzením, tak často mluví o dvou úplně jiných životech. U mě to taky tak bylo: ten život, co byl předtím, a ten život, co mám teď. Je to úplně razantní milník v životě lidí, ale nebude tomu tak. Jakmile budeme schopní s vyšším vědomím vychovávat děti odmala, tak ten rozvoj bude pozvolnější, nebude muset být tak rapidní a ty děti se budou moci dostat dál.

Rozlišování na vědomé a nevědomé lidi je trendem naší generace a nebude tomu tak.

Další generace budou vstupovat do dospělého života s určitým standardem. Budou mít jednodušší výchozí pozici, kterou jim dá naše generace. A technologie jsou jinde a je jednodušší sdílení informací. I ti mladí lidé se v dnešní době k těmto spirituálním informacím mohou dostat. 

Ale co budeme mít naopak společného s tou následující generací je vlastní konstantní práce sama na sobě. Konstantní práci sami na sobě dokážeme zvyšovat naše vlastní vědomí, a to je cílem každého spirituálního člověka. Jestliže u někoho dojde ke spirituálnímu probuzení, ale nedojde k té vnitřní hlubší práci, tak je to hodně povrchní. 

A co odděluje ten začátek spirituální práce od té hloubky? Je to práce se stínem. Spirituální probuzení vám má ideálně odstartovat práci s vlastním stínem.