A co duše zvířat? Procházejí reinkarnací? Lze s nimi komunikovat?
Přepis videa:
Ja vás zdravím a vítám u dnešního videa na téma duše zvířat. Zvířata jsou neoddělitelnou součástí naši fyzické reality a spousta z nás k nim má blízko ať už profesně nebo pouze ve formě domácích mazlíčků. Když se bavíme o tématu duše, smrti, posmrtného života, tak nás napadají otázky ohledně toho, jak to mají duše zvířat.
Telepatická komunikace s duší zvířete
Vše živé má na této planetě svoji duši a to včetně rostlin a jiných forem vědomí. Samozřejmě, že ne s každou touto duší si popovídáte stejně, jak byste si povídali s duší člověka.
Nicméně, zvířata mají duši a lze s nimi telepaticky komunikovat.
Jakmile se v někom vyvine telepatická schopnost komunikovat s jakoukoliv duší, tak je to potom jedno, jestli je to duše člověka nebo duše zvířete nebo duše stromu. Je to opravdu jedno, ale ty zprávy (i forma zpráv) se můžou lišit diametrálním způsobem.
Od svých zvířátek potom budeme těžko čekat rady na naše životní rozhodnutí a na velké události v našem životě. Na to jsou jiné povolanější duše třeba z řad našich duchovních průvodců nebo rodinných příslušníků. Naše zvířátka nám ukazují formu bezpodmínečné lásky. I když si člověk může myslet, že je to klišé, jakmile má nějaký úzký vztah s nějakým zvířetem, tak ví, že to prostě není klišé.
Reinkarnační koloběh u duše zvířat a u duše člověka
Duše zvířat prochází stejným reinkarnačním kolečkem jako duše lidí. Po smrti člověk potká i svoje mazlíčky. Není to nijak omezeno časoprostorem, můžou se vídat, jak je jim libo. Samozřejmě i naše zvířátka, mazlíčci, nám můžou sloužit jako naši průvodci a právě i z toho posmrtného života nás učit o bezpodmínečné lásce. Díky vzpomínkám na ně v nás mohou vyvolávat ten pocit, jaký jsme měli, když tu s námi byli.
Čím se liší duše zvířat od těch lidských? Formou zprávy. Komunikace se zvířetem bývá taková stručná a jasná. Nejsou to dlouhé filozofické řeči, je to prostě jednoduchá komunikace.
A liší se taky v tom, že zpravidla se duše zvířat reinkarnují rychleji. Lidská duše si většinou bere hodně času na plánování dalšího života a na hodnocení toho předcházejícího. A než se to celé zkoordinuje, tak můžou uplynout desítky, stovky let. Kdežto u zvířat ta životní cesta bývá zpravidla jednodušší, a to plánování je tudíž také jednodušší. Takže se reinkarnují rychleji.
Reinkarnace duše zvířat ve stejné rodině
Proto se setkáváme i s tím, že se často reinkarnují do stejné rodiny. V některých případech si to lidé namlouvají s tím, že je to zbožné přání, ale někdy se tomu tak opravdu děje. Jak to poznáte? Samozřejmě to musíte cítit, prostě to cítíte. Jestliže je to úplně ta stejná duše, tam vůbec není prostor pro nějaké pochyby. Jestliže tam jsou nějaké pochyby, tak to nejspíš ta duše nebude.
Nedávalo by to úplně smysl, kdyby duše nějakého zvířátka (například psa) vyrůstala v nějaké rodině a v té rodině se v podstatě nic nezměnilo. A ta duše by tam opustila to svoje tělo, za chvilku by se tam zase narodila a nepřineslo by jí to tu žádanou expanzi.
Cílem celého Vesmíru a všech duší je expanze.
Takový příklad by nedával smysl – kdyby duše dvakrát vstupovala do té stejné zkušenosti jenom proto, že může.
Každé pravidlo má výjimku, takže tohle jde obejít, když se ta duše zvířátka vědomě rozhodne, že prostě chce s vámi být. A je to jen o tom, že chce s vámi být, nedělá to v zájmu expanze duše, dělá to pro vás.
Ale mnohem častěji vidím, když se zvířátka reinkarnují do stejných rodin, že se to opravdu stane až za 10 let, za 20 let, někdy i později. Reinkarnují se do té stejné rodiny k tomu stejnému člověku, ale ten člověk už třeba prochází úplně jinou životní situací, má to v hlavě nastavené úplně jinak, takže mu to přináší úplně jiné zkušenosti. A to dává smysl.
Duše zvířátek tu s námi určitě jsou, mohou se vrátit a i když je rozloučení se i s tím čtyřnohým členem rodiny nesmírně těžké, tak nám může být trošku úlevou to, že nás opravdu neopouští ani po smrti.
