V mé generaci je pocit samoty a nepochopení kolektivním problémem. Jeho řešení leží pouze v nás samotných. Jestliže svoje pocity řešit aktivně nebudete, zaděláváte si na problémy. Ty se poté mohou projevit i na vašem fyzickém těle.

Všichni se musíme posunout v myšlení od toho, že ti ostatní jsou špatní a nechápou nás, ke zvládnutí interakcí především z naší strany. To uděláme aktivním nasloucháním a pochopením jejich přístupu.

Přepis videa:

Ahoj. Já jsem Jana Mucherl a dnes bych se chtěla bavit o pocitu osamělosti a nepochopení. Chci se o tom bavit hlavně kvůli tomu, že je to téma, na které narážíme s klienty stále dokola a samozřejmě někomu, kdo si prošel spirituálním probuzením, to není cizí, tak doufám, že to pomůže i těm lidem, kteří si tím třeba zrovna prochází.

Samota, odcizení a spirituální probuzení

Ten pocit odcizení a samoty strašně moc závisí na tom spirituálním probuzení. A jestli nevíte, co tím přesně myslím, pod videem dávám odkazy na články, už jsem o tom psala i mluvila, tak se na to, prosím, nejdřív mrkněte.

Spirituální probuzení – https://janamucherl.cz/spiritualni-probuzeni/ 

Fyzické příznaky spirituálního probuzení – https://janamucherl.cz/fyzicke-priznaky-spiritualniho-probuzeni/ 

Samota a proč ji cítíme

Ale vlastně jde o to, že se vám změní celý svět. Něco se stane a změní se vám všechny hodnoty, o kterých jste si doteď mysleli, že je máte pevně dané.

Změní se vám myšlenky, začnete řešit svoje emoce. Začnete cestu svého sebeuzdravení.

A je to pro vás priorita. Jelikož se stále vyskytujete v okruhu svých starých známých a své rodiny a nejste v žádné nové komunitě lidí, kteří to mají stejně, tak v tenhle moment to ani není účelem. Pořád jste tam, kde jste byli.

A teď nastávají takové vtipné situace, kdy to potřebujete s někým sdílet. Je to přirozená potřeba. A říkáte to těm lidem a oni vás nechápou. Oni vás třeba neodsuzují, teď už jsou lidé opravdu otevření novým myšlenkám.

Takže se nemusíte úplně rovnou setkat s odporem, se skepticizmem a s odsuzováním, ale ti lidé to prostě neprožili, takže vy s nimi nemáte pocit toho spojení. A to je to, co vám chybí.

Samota a její význam

Chtěla bych říct, že na začátku vašeho vlastního duchovního vývoje má pocit osamění a nějaká trošku izolovanost od společnosti svůj význam, protože vy si potřebujete projít právě tou prací se svými vlastními stíny.

Vy si potřebujete projít svým vlastním nitrem. A na to potřebujete klid. Na to potřebujete studovat. V ten moment vám to nemůžou dát žádní vaši kamarádi.

Navíc je to v těch začátcích taková nepříjemná fáze, že máme pocit, že potřebujeme těm ostatním pomoct a trošku na ně tlačíme. Takové: „Ježišimária, ty to nevidíš? Já to vidím. Taky chci, aby si to viděl.“

Ono to takhle nefunguje. A i ta izolovanost vlastně slouží k tomu, aby vám to došlo. Jakmile si projdete touto začínající fázi, kdy už budete mít v sobě vyřešených spoustu věcí, tak budete schopní se i vrátit do té stejné společnosti.

To není o tom, že se máte někam odstěhovat za uvědomělejšími lidmi. Vrátíte se do toho stejného prostředí nebo tam zase budete častěji vycházet s lidmi a už budete schopní je pochopit místo toho, abyste se jenom odsnažili o to, aby vás oni pochopili. Tam je důležité, abyste jim vy jako první začali dávat to, co chcete vy od nich. A uvidíte, že jde o výměnu energie.

Takže v začátcích chceme od nich pochopení, ale my ani nejsme ochotní pochopit jejich stanovisko, že oni to mají jinak. Jakmile to uděláte, oni vám to energeticky začnou vracet a vy se začnete cítit líp a ten pocit osamělosti postupně zmizí. 

Samota jako dlouhodobý pocit

V nějakém smyslu setrvává, protože o jistých věcech se budete moct bavit jenom v nějaké komunitě. A jak to tak bývá, tak lidi, co mají vyšší stav vědomí, co jsou prostě uvědomělejší, prošli si spirituálním probuzením, tak se cítí osamoceni, ale musíte na to nahlížet tak, že oni nejsou osamoceni.

To je vyloženě strategické rozmístění, protože i přes tuto vaši práci nabídněte těm vašim kamarádům a vaší rodině prostor, že můžou za vámi přijít a vy je pochopíte bez toho, aniž byste je soudili. A vy tak vlastně pomáháte léčit i tohle okolí. A kdybychom byli zavřeni pohromadě, tak to nemá ten efekt. 

Sebeléčení a úloha pocitů

Takže pocit osamělosti a toho nepochopení je naprosto nutnou fázi ve vašem sebeléčení. Nejde to obejít, nejde to podlézt, nejde to nic, ale cílem duchovních lidí není to, aby se někde zavřeli a žili mimo společnost.

Můžou to být potřebné fáze, které se jednou za čas můžou i vrátit v nějakých intenzitách, ale není to cílem. Takže to neznamená, že všichni odejdeme meditovat do hor a zavřeme se do jeskyní. Takto bychom té naší planetě a civilizaci nebyli moc platní. 

Samota jako přechodná fáze

Nahlížejte na to tedy jako na přechodnou fázi. Na fázi, která skončí, jakmile si v sobě urovnáte aspoň ty hlavní témata. A pak budete schopní nabídnout těm lidem to, co vy chcete primárně od nich.

Ten první krok bude určitě na vás. A výsledkem toho, že vy uděláte ten krok, je to, že vy se taky budete cítit líp. Takže tak na to nahlížejte. Nekoukejte na to tak, že: „Já sem nepatřím. Já tady nechci vůbec žít. V materiálním světě mi není dobře.“ Udělejte si to tak, aby vám tam bylo dobře. 

Nikdy nejsme sami

Druhá věc je ta, že my se cítíme osamělí, nepochopení a já nevím, co a je to jenom kvůli tomu, že my sami nejsme ochotní sdílet právě to, čemu my věříme a to, kdo doopravdy jsme, protože nás není málo.

Ani v České republice nás není málo. Kolik dostávám zpráv, kolik mi píše lidí, s kolika lidmi se bavím, tak to na Českou republiku není málo, ale ironie je v tom, že všichni ti lidé mi píší, že jsou všude sami. Jak je to možné, když je nás tady spousta, ale všude jsou všichni sami?

Je to jenom o tom, že vy musíte nejdřív sdílet to, kdo doopravdy jste, čemu fakt věříte. A ti lidé si vás najdou.

Já jsem si kdysi dávno na začátku prošla úplně tím stejným, pak ten pocit nebyl právě tak urputný, ale podobně smýšlející lidi si mě vlastně nachází až v této době, kdy já veřejně vystupuji a veřejně píši články, natáčím pro vás tyto videa. A ti lidé mají možnost si vás vůbec najít.

To je strašně důležité. A tím nechci říct, že jasně, můžete psát články, natáčet videa, můžete dělat cokoliv, ale bohatě stačí, když se třeba člověk věnuje nějakému energetickému léčení a je to jeho práce. A když se ho někdo zeptá na to, co dělá, tak to řekne.

Opravdu je to tak strašně jednoduché. Hodněkrát se za to lidé pořád stydí, ale pak si vás nemůžou najít ty správní lidi. Tak to prostě není. Takže ten pocit osamělosti a nepochopení je pouze ve vaší moci, ale je to vývoj.

A v nějakých fázích je potřeba, protože izolace a čas o samotě má nepopsatelnou hodnotu ve svém vlastním sebeléčení.

Ale nemá to být trvalý stav, abychom tady na této planetě k něčemu byli. Tak já vám přeji hezký týden a uvidíme se u dalšího videa.