Existuje peklo?

Peklo je založené na systému odměn a trestů, což je manipulativní a nízkovibrační koncept. Vaše dobré činy musí vycházet z vašeho vnitřního přesvědčení, jinak pouze mrháte časem. Ve světě vibrací totiž neexistuje nic jako předstírání. A až budete po smrti, všechno to vyplave na povrch.

Proto buďte sami spokeni se svým životem a neobracejte se na žádnou vnější autoritu, aby vás hodnotila.

Přepis videa:

Já vás vítám u dalšího videa na téma pekla. Nevím, jestli je to pro někoho lákavé či spíš odpuzující téma. Měla jsem potřebu se k tomu vyjádřit vzhledem k tomu, že už jsem ve videu o duších sebevrahů mluvila právě o nějakém mechanismu trestu, takže bych to chtěla rozvést.

Co je to peklo?

Krátká odpověď je: Ano i ne. Jak pro koho. A není to vůbec o tom, že by to pro někoho znamenalo: „OK, ty si čtyřem babičkám pomohl přes přechod, pětkrát si řekl „děkuji“, tak ty jdeš do nebe. A ty si to udělal jenom dvakrát, tak ty jdeš do pekla.“ To by byla samozřejmě hloupost.

Peklo není fyzické místo. Peklo je stav mysli.

Stav myslí a nastavení našeho vědomí, které ovlivňuje naší existenci – existenci naší duše nejenom v hmotné realitě. Samozřejmě, že stav naší mysli a naše vědomí ovlivňuje existenci ve fyzické realitě. Ale dokud to člověk nezažije, tak my si doteď nedokážeme představit, jak moc je to pravda v té nehmotné realitě.

Protože cokoliv tam na něco pomyslíte, v jakém budete systému víry, tak tam se vám to okamžitě zhmotní. Umíte si představit, že byste na něco pomysleli a ve vteřině by se to zhmotnilo? Kdyby to tak fungovalo tady ve třetí dimenzi, tak bychom asi všichni byli mrtví, protože co bychom si představovali?

Takže kdyby to zhmotnění fungovalo ve světě takhle instantně, tak by to nešlo, nicméně v tom nehmotném světě to tak funguje.

Vliv životních vzorců a programů na posmrtný život

Takže jestliže někdo vyrůstal v systému přesvědčení o nějakém trestu a o odměně, o tom, že bude souzen a pak bude na základě toho někam umístěn, tak přesně to se mu stane po smrti. Takový člověk nechápe, že duše je absolutně svobodná. A i když ne vždy dělá moudré rozhodnutí, Záleží to na tom, jak za to převezme zodpovědnost a jak se s tím vnitřně smíří.

Samozřejmě, že v těch vyšších dimenzích tam není nějaká spravedlnost, jaká je ve smyslu třetí dimenze, protože i člověk, který udělal něco špatného nebo hrozného, tak nemusí zákonitě přijít do pekla. Záleží to na jeho nastavení mysli, na tom, jak si to v sobě zpracoval, jak si třeba na dané události uvědomil i svoji chybu. A dle toho potom existují jeho možnosti po smrti.

Peklo a nebezpečí ortodoxní víry

Úplně nejnebezpečnější jsou v tomto ortodoxní víry. Vím, že v České republice se s tím moc nesetkáváme, ale já si myslím, že dobrým příkladem na to je Amerika. Když vás rodiče budou odmalička strašit, že: „Tohle nesmíš, protože půjdeš do pekla. A tohle nesmíš, protože to dělají démoni.“, tak ve vás akorát vyvolají strach a zaměření se na to negativní spektrum takovým způsobem, že když se s tím nevyrovnáte, tak si to nakonec přitáhnete do života.

Ironií u těchto lidí ortodoxní víry je, že častokrát na nich parazitují právě negativní entity. Proč? Protože když je někdo tak urputný v tom, aby neudělal něco špatně, aby nešel do toho pekla, tak si přitahuje přesně tuto zkušenost. 

Peklo a zákon přitažlivosti

Protože člověk, který přirozeně koná dobře a žije dobře, nemá vůbec potřebu až tak kontrolovat svoji mysl, aby nedělal něco kvůli tomu, aby nešel do pekla. To je potřeba ega. A když tam má někdo tu potřebu, tak to je potřeba ega a strachu.

Podle zákona přitažlivosti nezáleží na tom, jestli to chcete, když ten člověk říká: „Hlavně nechci do pekla. Nesmím dělat tohle, protože je to satanovo dílo.“, tak přesně na to přitahuje tu pozornost.

Vesmír nezajímá, jestli to lidé chtějí nebo nechtějí. Vesmír zajímá to, o čem přemýšlí.

A jestliže budete trávit svůj život pod nějakým strachem z trestu v jakékoliv podobě, ať už to bude odsouzení společnosti, trestu pekla nebo fyzického trestu, tak přesně to dostanete.

Všechny systémy odměn a trestu jsou založené na lidském egu.

A to je opravdu magnet pro negativní entity. Takže když je někdo opravdu ortodoxní (prostě přísný v té víře), tak na něm poznáte, že to bude mít asi někdy těžký. Ale to jsou volby těch lidí. Když to vezmete z hlediska vyšších dimenzí, tak nic není špatně a nikdo není špatný. Je to jenom o přístupu, o tom, jak člověk nahlíží na svoje akce a jak se s těmi akcemi i vyrovnává.

Stav mysli před tím, než člověk zemře, je důležitý, protože se promítne do nehmotného světa a dle toho si tvoří další realitu.

Takže často ne nadarmo lidé chodili na poslední zpověď a chodil za nimi kněz, protože si takzvaně ulevili na duši a v podstatě to nemuseli řešit v nehmotném světě. Takže z tohohle hlediska to dávalo perfektní smysl.

Peklo a skupiny duší

Peklo je tedy stav mysli. V nehmotném světě je to opravdu vidět obrovským způsobem. A lidé, co astrálně cestují, si mohli všimnout, jak přesvědčení a víra různých skupin duší ovlivňuje jejich prostředí.

Já jsem potkala duše, které byly přesvědčeny o tom, že jsou někde uvězněné a nemůžou odtamtud ven, protože tam měly to přesvědčení. Tam byla ta ironie. A když jsem pracovala s nějakým jedincem z té skupiny, tak on najednou zjistil: „Aha. Já můžu.“ Ale museli jsme to hodně prodiskutovat a probrat, co ho tam drží a co mu brání v tom, aby ta konkrétní duše mohla postoupit dál. Je to strašně zajímavá zkušenost. Přesvědčení skupiny duší definuje jejich realitu. Ale koneckonců to taky vidíte i ve společnosti.

Když je někdo nenávistný, netolerantní, tak bude mít jenom nenávistné a netolerantné zkušenosti, protože si tím definuje realitu.

Když člověk naopak dělá svoji práci, snaží se mít otevřenou mysl vůči zkušenostem ostatních lidí, tak k němu budou chodit lidé, kteří jsou vstřícní vůči jeho zkušenostem. V této dimenzi si definujeme realitu stejným způsobem, akorát to není tak okamžité. 

Závěrečné shrnutí

Takže pekla se určitě nemusíte bát. Čím víc se toho budete bát, tím hůř na tom budete. Když člověk jedná z čistoty srdce a ze svého hlubokého přesvědčení, tak by ho v životě nenapadlo nahlížet na sebe jako na člověka z pozice nějakého trestu a odměn.

To je úplně zvláštní. Samozřejmě tento systém trestů a odměn byl jenom vynalezen různými církevními institucemi kvůli tomu, aby se lidé kontrolovali. Jenže tady mluvíme o lidském mechanismu a o egu, tady nemluvíme o spiritualitě a o duchovnu. Takže jestli chce člověk spirituálně vyrůst, tak se opravdu musí dostat z těchto konceptů. Opravdu mluvím o ortodoxních formách víry. Znám lidi, kteří mají úžasné spojení s křesťanstvím a využívají ho krásným způsobem. Jsou tolerantní, jsou láskyplní, prostě jsou všechno. A je to o lidech. Není to o víře. Je to o tom, jak to ten konkrétní člověk praktikuje.

A samozřejmě všechny tyto instituce jsou strašně zastaralé, takže to bude trvat, než se na ty důležitější pozice trošku probublají vědomější lidi. Samozřejmě to, co vyvolává takový odpor v naší společnosti vůči církvím a vůči tomuto konceptu odměn a trestů je, že asi každý z nás má zkušenost s někým ortodoxním, který vás bude posílat do pekla, protože si prostě myslíte něco jiného nebo máte jinou zkušenost. Tam to není o tom, co si člověk myslí, ale jde o to, že každý z nás má unikátní zkušenost.

A já jsem tak šťastný člověk, že jsem mohla potkat opravdu úžasné lidi napříč křesťanstvím, hinduismu, islámu, buddhismu. Je to o lidech. Já se nehlásím k žádné víře, protože jsem k žádné neměla tak blízko, abych dokázala říct: „Jo, jsem křesťan.“. Ale samozřejmě jsem věřící. A je to opravdu o lidech, co si z toho vezmou.

Jestliže se chce někdo nechat chytit v tom vykonstruovaném kolečku o zločinu a trestu, tak to je jeho věc. Ale, prosím, ať se vás to netýká. Takže ne, peklo pro vás nemusí existovat.