V minulé části série jsme si vysvětlili termín přivtělené duše a také způsob, jak ke spojení mezi duší a člověkem dochází. Dnes se podíváme na důvody, proč se duše k takovému kroku rozhodne, a jak poznáme člověka, který má přivtělenou duši.

Důvody duše pro přivtělení

  • Duše dělá pouze to, co viděla u ostatních. Stává se, že duše neví, co si počít a vidí přivtělené duše na lidech. Takže při nejbližší příležitosti udělá to, co dělají ostatní. Myslí si, že je to v určitém smyslu správné.
  • Zákon přitažlivosti. Duše vidí, že daný člověk jí je v něčem podobný, ať již chováním či návyky. Skrze něho poté chce znovu prožívat to, co jí chybí.
  • Hledá pomoc. To se týká všech citlivých lidí, médií a jinak spirituálně pracujících lidí. Dokud jedinec neví, jak se chránit, jejich energie přímo vyzývá k připojení. Duše vycítí jejich otevřenost a někdy si myslí, že je onen člověk bude moci vyslechnout či jim jinak pomoci. Časté jsou přivtělené duše u lidí na začátku či v průběhu spirituálního probuzení. Je to způsobeno i počátečním naivním přístupem ke spirituální práci.
  • Duše není schopna odejít. Někdy se duše připojí dočasně z různých důvodů, ale něco nejde dle plánu a ona sama pak nemůže odejít. Setrvává tedy nedobrovolně.
  • Duše se připojí za účelem získání energie. Nevidí na tom nic špatného. Neuvědomuje si, že člověku škodí.
  • Duše se připojí se záměrem škodit. Některé duše či jiné entity se připojí s čistým záměrem škodit konkrétnímu člověku. Jak jsem zmiňovala v minulé části, jedná se o minimum případů.

Důvodů pro připojení duše může být tolik, kolik je na světě lidí. Odváděla jsem malé děti, které se k člověku připojily jen proto, že u něj již byla připojená paní, ke které cítily důvěru. Odešli do světla všichni spolu. Odváděla jsem duše, které si myslely, že daného člověka chrání. „Pomáhaly“ mu tím, že od něho odháněly určité lidi a umocňovaly určitý typ chování. Stejně tak jsem odváděla duše, které vůbec nevěděly, jak se tam dostaly.

Většinou mají jedno společné – jsou nadšení, že konečně můžou odejít.

Proto se o odvodu duší často mluví jako o záchraně duší. O způsobech odvodu se budeme bavit v příštím díle. Už tedy i chápeme, jaké motivy můžou přivtělené duše mít.

A jak tedy poznáme člověka s přivtělenou duší?

Před výčtem nejčastějších příznaků bych chtěla upozornit na dva faktory. Prvním je ten, že seznam není vyčerpávající a příznaky se liší člověk od člověka. Stejně tak člověk může následující problémy mít a nemít žádnou přivtělenou duši. Jestli si nejste jisti svým zdravím, vždy doporučuji návštěvu lékaře či jiného odborníka. Druhým faktorem je, že přivtělená duše s vámi může být celý život či od raného dětství. V takovém případě je těžší příznaky rozlišit – jelikož vše, co se nám děje celý život, přijímáme za své. A tak se může přivtělená duše doslova stát naší osobností.

Příznaky přivtělené duše

  1. Náhlá změna chování. Jedná se zejména o impulzivní chování, zlost a agresi.
  2. Změna návyků. Například chutí, koníčků a vzorců spánku.
  3. Člověk o sobě sám často referuje jako o dvojí osobnosti. Mnohdy se omlouvá slovy „To jsem nebyl já.“ nebo „Nevím, co to do mě vjelo.“
  4. Vývoj závislosti. Taková závislost přichází „zničehonic“ a může se jednat o alkoholismus, drogovou závislost, kouření nebo závislost na sexu.
  5. Jste si vědomi myšlenek, které nejsou vaše.
  6. Bolesti či nepříjemné pocity v části těla. Přičemž jste pro tyto projevy nenašli lékařské vysvětlení.

Ne každá negativní vlastnost či zlozvyk je znakem přivtělené duše. Mnohdy je jen jednodušší si myslet, že za to či ono nemůžeme my.

Na problematiku přivtělených duší je nutné nahlížet z vnitřní perspektivy – v určitém smyslu jsme zodpovědní za to, že se k nám duše připojila. Negativní vlastnosti a zlozvyky můžou být způsobené či umocněné přivtělenou duší. Nicméně stejně tak můžou být příčinou přivtělení. Tzn. že svým negativním vzorcem chování jste takovou duši přilákali.

V příštím díle se budeme zabývat tím, jak lze duše odvádět. Na čem je postavené tzv. vymítání, a proč si myslím, že ve většině případů to jde lépe. A v neposlední řadě také tím, co člověk může udělat, aby se k němu duše nepřivtělovaly.